Jen to, však s nejistotou, povídá se,
Že Jaroslavův přítel někdejší
Se v dalných Ruska stepách vyskyt’ zase,
Že darmo srdce rozruch konejší,
Ač války v hluk se vrhá k vlastní spáse.
On na Kavkazu strmých vysočinách,
Kde pěvec Oněgina na skalinách
Slavnými zvuky nebe rozechvíval,
Kde pěvec Mciriho své písně zpíval,
Tam Vyšínský v ty mocné hory zašel ;
Snad v boji s Čerkesy svůj poklid našel!...