Vyšínský ale rozčilením zmírá
A darmo proti dojmům bojuje;
Marinou svůdný ráj se mu otvírá,
A v srdce, kde dav tužeb panuje,
Se vší svou krásou překouzelně vtírá.
A celý svět se kolem něho mění
Na tvářnosť novou v tomto okouzlení;
A celá minulosť, a vše, co žilo
Tak dlouho v srdci, to se vytratilo,
A němé zapomnění nad ním tane
Jak bludné stíny sotva rozeznané.