Liduška mlčky k tomu dvorci zírá
A všech těch krásných dob si vzpomíná,
Jež prožila tam podlé Vladimíra!...
Teď tam všad mrtvo... slunce zhasíná
A nade dvorcem tma se rozestírá.
A spánek hluboký se vůkol hostí
A slavík kvílí nad osamělostí...
A živé světlo... to se v oknech valných
Nehoupá vesele; z těch kolosalných
Hlubokých stínů úžas k dívce vane,
Jak z říše dalné, cizí, zažehnané!...