„Zde je můj přítel!“ k dámě rek náš praví.
Marina ukloní se přemile
A hned zas vznese k reku zrak svůj hravý
A usměje se k němu spanile,
Anť bratr její s malířem se baví.
Tak dívka Jaroslava nepoznala...
Ba časů zloba mnohou změnu vpsala
V tu jeho milou tvář a v mužné tahy.
Teď velebnější, velkolepé snahy
Svou pečeť vtiskly tam, kde dříve
Nyjící lásky tkvěly touhy živé.