A dívky tiché lpěly na něm zraky,
A každé slovo vkradlo se jí v hruď;
A když se někdy díval na ni taky,
Tu rozmilý se v tvář jí rozlil stud,
Tak lásky nevinné jen jevě znaky.
Vyšínský rád se podal rozčilení
A nedal pobízeť se k zabavení;
Povídal o cestách, kde, co, jak zkusil,
Že starý pán se notně zasmáť musil;
Dvořil se velmi pěknou řečí paní,
Že zplatilo mu sladké usmívání.