Ó stkvěle půvaby své vyvinula
Za krátký uprchlého roku čas!
Jak poupě na klomeni dřív se pnula,
Teď celým množstvím nejluznějších kras
Co plná růže zrakům pokynula.
A každý vděk, jenž v sladkém spánku dřímal,
Teď se sebe sám krytný závoj snímal
A objevil se v celé úplnosti.
Ten obraz Marinin svou půvabností
Daleko předčil vše to tajné snění,
V němž dosuď žilo sladké uvzpomnění.