On k ní se ještě, ještě jednou shýbá,
Jež bez života tady ležela,
A krásné vlasy, ňadra, ústa líbá,
V nichž sladká slova právě dozněla!
Tu v srdci všecek cit se rozkolíbá,
On v náruč pojme dívky krásné tělo
A tiskne je, jakby s ním srosti mělo...
Pak rychle vstane... za tím fenoménem
Se ještě obrátí a v zkrváceném
Mu zraku vřelá slza zaleskla se...
Pak zmizel... Nikdo neviděl ho zase!...