A zdá se, že snad opět staré doby
Se všemi slasťmi usmály se naň;
Neb rázem stopa zmizela vší mdloby,
A v plném lesku hrála jeho skráň
A žert a vtip, ty jeho staré zdoby,
Jak zázrakem se duchem jeho vzpnuly,
Čas ještě zastinily uplynulý
Svou neuvadlou, zdravou svěžestí;
To celé břímě jeho bolestí
Jej rázem dnešním dnem juž opustilo
A srdce jeho opět jednou... žilo!