„Marino, s bohem!“ Vladimír jí rázem
Svůj poslední vtisk’ ve rty polibek,
A strnuv jejím strastným nad obrazem,
V němž přece nevýslovný utkvěl vděk,
On odtrhne se!... Ona klesne na zem
A jeho nohy náručí svou svírá
A oko k němu prosebně upírá,
By nešel, by jí neopustil nyní,
By věren jí teď navždy zůstal při ní!...
Tu křečovitě na něj zavěšená
Se svalila teď mdlobou přemožena!...