Tu se jí zdá, tou bolestí že zhyne;
Že příští podzim listem ovroubí
Ten její časný hrob, jenž jí už kyne,
A s jiným světem ji pak zasnoubí.
Tu vídí se v tom tmavém hrobu klíně,
A podvečer, když vzejde Luna bledá,
Tu zdá se jí, že někdo hrob ten hledá,
Že k němu kleká, že se modlí tiše,
Že podepírá hlavu o cypřiše,
Že sklesne na hrob, že jej pak objímá
A že jej líbá rtoma horoucíma.