Jak známo, v pensionatech se jistě
Nemluví dosuď naší češtinou,
Tam koří se vždy frančtině jen čisté;
A tak se vzdělání též neminou
Ti všickni ženští encyklopedisté.
A přece u nás převysokých rodů
Se milé děti – ne snad na zlou škodu –
Teď učí česky, aby předkův dávných
Se dopídily zvukův staroslavných!...
Možná! Však jisto jest – a stav to milý –
By jazyk svůj tou řečí... oblomily.