Pak zas jde vzhůru k domku švýcarskému,
Kde lásku svou jí prvé vyjevil;
Zde vzpomíná si, jak se vzdala jemu,
Když ji byl vroucně k svému boku vil,
Tak s plnou duší přitulíc se k němu.
A opět pláče, povídá si s lkáním,
Proč se mu vzdala s celým svým doufáním,
Proč jeho slovům tehdy uvěřila
A v jeho srdce sebe pohroužila?
A pláče zas a rukou ňadra svírá,
Kde hluboký bol všecku naděj sžírá.