Bylť tehdy Orlovský juž „dvorským“ radou –
Jak zváni jsou ti panští radové,
Již na titul ten dosuď mnoho kladou –
A musil jako jiní pánové
Tož každou chvíli v službě s chotí mladou
Na venek z města. Orlovská se tedy
S svou dcerkou rozloučila naposledy;
A její pán... ten plakal jako dítě,
Vždyť Liduška, jak shora snad juž víte,
Jest jeho jedináčkem, jeho dcerou,
Již miloval on láskou tisícerou.