A ona pláče, štká a rukou jímá
Tím úžej drahou jeho osobu,
Anť jeho ztrátu cítí. Hořícíma
Jej líbá rtoma, jakby do hrobu
Jej ulíbati chtěla rtoma svýma.
Ach! její štěstí též je podkopáno,
A teď jí vzchází bolestí jen ráno;
Ba ona cítí, že s ním všecko ztratí,
Že tato ztráta v chladný hrob ji schvátí,
Anť sotva nalezen, jí vzat je zase,
A ona shledání víc nedočká se.