Vyšínský zmizel... Kam ho noha nesla,
To nikdo nezvěděl. Tak si byl přál.
Jak zbořená loď bez spravného vesla,
Na vlnách mořských hnaná v šírou dál
Vším divým vichrem, v lůno zkázy skleslá,
A bez konce a cíle bludná věčně
Propadlá živlův zlobě nebezpečné:
Tak as Vyšínský bloudí světem dalným!
Před sebou prázdno sledí okem kalným,
Za sebou hroby nejkrásnějších světů
A v sobě smutné stopy zhaslých vznětů!..