A uprostřed se modrá řeka valí,
V níž poslední svit slunce umírá;
Tam v dáli v dým se bělavé vsi halí,
Za nimiž týmě skal se upírá.
A těmi doly zavlhlé se braly
Lidušky zraky více ku západu.
Tam na pahorku ke skal dutých skladu
Se Vyšínského dvorec bílý vzpínal,
Na svého pána v dáli upomínal;
Tu slunce vrhá poslední své pršky
Na střechy červené a stromů vršky.