A jeden hled tu radosť její zmaří
A zvraždí každý srdce sladký ruch.
Ta jeho bledosť přejde v její tváři,
A zmocní se jí strach jak černý duch;.
Ba zdá se, že rek vším ji náhle daří,
Co bolného a přestrastného cítí.
A přec ji v náruč tiskne, v vlnobití
Svých bolestí se k jejím ústům shýbá
A s divým chvatem líbá ji a líbá,
A ona nemluvíc se k němu vine
A cítí, že v těch jeho rukou zhyne...