A když jde spat, tu onu píseň zpívá,
Již k jeho slovům sama složila;
Však takým žalem zpěv se rozechvívá,
Jak by se bolesť z něho rodila.
Pak usne, avšak ze snův se budívá;
Neb palný bol se ve samé sny vkrádá
A tíži hroznou na srdce jí vkládá.
V snách po něm touží, podušku svou líbá,
Jak by to on byl, až se ukolíbá
Zas v nový spánek slastí vytoužených,
By proctla v touhách přece nezkojených.