„„Ten průvodčí!““ „Co díš? to bratr její?“
„„Nuž ano, vždyť ho z Italije znám!““
„Nebesa mocná! Což se divy dějí?
Já svatosvatě na to přísahám –
Či smyslů hry mne v svůj vír unášejí –
Že onen mužský na Žofíně vloni
Se stále držel v plesu okolo ní,
A že jej dívka chotěm nazývala...“
„„To jistě mýlka, příteli, se stala!““
Vyšínský mlčí, proudy lávy ženou
Se jeho hlavou mocně rozjitřenou.