A nad oběma vojsky – strážci věrní –
Dva geniové stáli s úsměvem,
A zírali, kde mrakové se černí
Svým rozkládali strašným objevem.
Ti ruku v ruce, jako bratři měrní.
Tu k boji dávali své požehnání;
Neb šerých věků dějin v sledování
Též pronikají budoucnosti stíny
A vidí v davech těch jen vlasti syny10).
Nuž vítězství je nepochybné, snadné;
Co staré, zhyne; v mladém opět zmladne!...