Liduška rostla jako v jarním puku
Ten nejmilejší májem kvíteček;
A když pak došla sladké mluvy zvuků –
Nejkrašší děcka nevinného věk –
Tu často manželé se v malém hluku
Trošinku vadili, neb matka svědčí,
Že dívka dí „mamá“, když brečí;
A otec zas, že „máma“ vyslovuje.
Toť krásná hádka! Proto zasluhuje,
By oslavena byla také básní,
Vždyť dává Orlovských nám obraz krásný!