Pak zasedne si opět do besídky
Tam bujně na okvětlý na taras,
A hladí pestré, rozpučilé kvítky
A uvádíc si v paměť lásky čas
Jim o těch dobách povídá povídky.
A večer, když se slunce v západ kloní,
Když ze vsi blízké „anděl Páně“ zvoní:
Tu obrátí se v stranu ku Vyšínce,
Odkuď on přicházíval po pěšince;
Ona mu kyne, vítá usmívavě...
A z srdce pláče, lká pak usedavě.