On pádí pryč, v svém srdci pracujícím
Ach! celé světy trýzní strašlivých!...
Ty na něm hryžou zubem trhajícím
A v nové víry vášní hubivých
Jej ruchem vrhají vždy vzrůstajícím.
Tak blízko cíle, a zas nazpět stržen
A v náruč neštěstí a zhouby vržen!...
Jak nemá srdce rozpuknouť se v kusy,
Když samo nad sebou tu zoufať musí?
Oh! koho osud za miláčka zvolí,
Ten rozbit, ztrýzněn, rozerván je boly!...