„„Víc o ní nevím. Pozděj k Neapoli
Jsem obrátil se na čas nějaký,
A prošed rajské Italije doly
A uzřev všady Uměn zázraky,
Jsem opět bloudil krásném po vůkolí
Čarovné Florence; té krasavice
Však obraz neuzřel jsem nikdy více!““...
Tu oba umlkli, a zadumání
Se na jich srdce sladkobolně sklání;
Však sotva několik šli kroků dále,
Jaroslav zastaví se nenadále.