Tak celá rodina zas venku žije...
A jeden den tu mizí po druhém,
Jak jednoduchá stejná melodije,
Však smutných tónů tklivým okruhem.
Liduška darmo bolesti své kryje;
Neb každé slovo, každinký hled jeví
Ten hluboký žal churavící děvy.
Tak tichá, mírná, jako jindy byla,
S svým žalem se jen k sobě uchýlila,
To snášíc teskno, jež jí srdce zrývá,
S truchlící myslí blouznivá a snivá.