Oh, jak jej miluje! ba nyní více
Než dosud srdce samo vědělo;
Ty krásné roznícené, růžné líce,
To oko, ježto touhou hořelo,
Ta ňadra dmoucí se, jen žár jevíce,
Ba celý zjev to pravil každým hnutím!
A srdce hrozilo jí rozpuknutím,
Tu kdyby nevyzradilo svou lásku!...
Ba nerozlučného teď teprv svazku
Ji k němu poutá sladká, pevná síla,
V níž její bytosť vše se ukotvila.