Tak sdělí Ludmile, jaká se změna
S Vyšínským děla za ten krátký čas;
Že Marina juž dávno oželená
Se na neštěstí objevila zas,
A stará láska že zas obnovena.
Liduška poslouchá tu mrtva zpola
A cítí, že té ráně neodolá;
Mráz umrlčí se náhle v srdce sveze
A opne žravě všechněch citův meze:
Ven stojí zmužená, však v srdci žhavý
Jed záhuby ji od té chvíle tráví...