„Toť Marina!“ on zvolal v bouři divé –
Žhoucímu dal hned vale cigaru –
„Toť anděl můj! Jak hmouří oko snivé,
Jak sladce usmívá se v rozmaru,
Jak stkví se celá v kráse lichotivé!“
Pak na obraz se ve záchvatu díval –
Jiný by arci při tom třeba zíval –
A tisk’ jej k ústům, líbal jej a líbal,
Že v srdci lásku starou rozkolíbal;
Rozhárav všechněch citův mocné zdroje,
Upadl znova v divých vášní boje.