Pak navštívil i Krkonošské hory
A vnímal velké divy přírody,
Kde vodí řeky vlnou věčné vzpory
Skal mhavých, nebetyčných s původy!
Ó vítejte mi, vy šumící bory,
Kde jsem tak často slunce sledovával,
A vašim temným věstem sluch svůj vzdával!
Kde mocné skály slabý krok můj nesly,
Kde stesky mé kdys v ozvěnách zahlesly!
Vítejme mi, vy drazí, staří známí,
Zas blažený dlím přítel mezi vámi!