Co zatím Orlovský na všecky strany
Své milé choti ve společnosti
Provázel hosta přes svahy a lany:
Liduška v nepokoji, v žalosti
Na přísný rozkaz neočekávaný
V své komnatce čas musí mařit dlouhý.
Myšlénky její, na perutech touhy
V květoucích ňadrách poloprobuzené,
Jen stále bloudí v místo náviděné,
Kde dlí host milý, jenž as nevzpomíná,
Že její touha k němu se vypíná.