„Tu někdy také upomínka vřelá
Přec vkrádá se v čas právě minulý,
Jakoby vzbudiť staré touhy chtěla,
Jež v prsou mojích sotva zhynuly.
Tu někdy postava i vzlétne stkvělá
Na temný obzor všech mých myšlének
A jeví zářně nevšední svůj vděk,
Jak cizí fenomén se mocí jemnou
A kouzlem sladkým ponáší nade mnou,
A zponenáhla průsvitnými stíny
Se ke mně loudí obraz mé... Mariny.