On přeje štěstí mu, když v náruč svoji
S Marinou štěstí může vinouti,
A dává s bohem! Žehná ho, a hojí
Hned smířením to, čím ho zarmoutí,
A spolu nadějí jej sladkou kojí;
On vřelou slzu ještě věnuje mu,
Co svému přítelovi bývalému,
Že věren bude jemu třeba v dáli,
Byť celé světy mezi nimi stály!...
On v šírý svět jde, o nešťastné vlasti
By v dalných krajích svědectví moh’ klásti....