Při slovech těchto, plných citů, bolů,
S tím výrazem ach! prchlých slastí všech,
Jež vznikly v srdci s upomínkou spolu
Ve stejných dosuď mocných plamenech –
Požíváť láska toho monopolu,
Že prý vždy stejně v srdci lidském hoří,
Dokuď se člověk k smrti neumoří –
Sáh’ Jaroslav do kapsy u kabátu,
Již z nejapnosti krejčí za moc platu
Pro taký klenot příliš malou ušil,
Neb sotva, že v ní láska bude, tušil.