Dokuď jsem ještě klukem býval malým,
Tu arci divadla jsem českého
Byl navštěvovatelem velmi dbalým,
A z toho světa přezázračného
Jsem odcházíval s žalem neustálým.
Tu pěla Podhorská nám, Strakatý pěl,
A srdce oheň v zpěvu krásném kypěl!...
Však teď jen slyšeť hrůznou deklamací
S tou nejstrašnější hlasů modulací!
Kdy počne v divadle nám éra nová?
Kdy dostaví se druhá Kolárová?...