Noc přikvapila. Večer nemoh’ jísti,
Vstal od večeře zcela mrzutý.
Tu z dlouhé chvíle chtěl zas jednou čísti;
Však Byron trochu zapomenutý
Jej nebavil; tu chtěl psáť verše, listy;
Však brzo péro odhodil s papírem
A uleh’ časně... Tak se s Vladimírem
Cos dělo, co sám nemoh’ pochopiti.
Jej šálí spánek, zemdlenost ač cítí;
On vstane, oblíkne se do županu
A z okna hledí na východní stranu.