A Jaroslav, ten kdysi jeho přítel,
Ten nelítostně vše mu odhalil
Co dívky mocný, přísný, hrůzný mstitel!
Ač srdce Vyšínského rozžalil,
Přec mluvil k němu jako jeho ctitel.
On psal mu sám, že miloval horoucně
Nešťastnou dívku, že však city vroucné
Ve zdroji přátelství mu navždy zmdlely,
Než zradiť přítele by byly měly.
On loučí se s ním, neboť nemůž’ žíti,
Kde srdce nemůže se bolů zbýti.