„A že ji dosuď srdce moje chová
V převroucně nezkaleném plameni,
Že každá myšlénka k ní jenom plová
V lichotně milém, stálém vzpomnění,
Osvědčím tobě bez marného slova.
Stkvost drahý ňadra moje světu kryjí,
Co zašlé lásky svatou relikviji;
Ty rozkošné zde chovám, krásné tahy,
Jež v srdci mém kdys vzbudily cit blahý:
Viz tajný klenot ten, dar drahý nebe,
Jenž nikým nepoznán, tož vyjma tebe.“