„Ten člověk skoro mne až znepokojil,“
Pak Vyšínský se ozval k příteli.
„„On v skutku hrozně proti tobě brojil.““
„Sem tam měl pravdu; kéž by pracelý
Svět jakous novou ideou jen zhojil!
Však vidíš, Jaroslave, když tak tiše
Zalétá mysl v upomínek říše;
Když pomním, jaké změny se mnou dály
Se během roku: tu se nenadálý
Pak nepokoj hned zmocní duše mojí,
A v plném srdci bol s radostí brojí.