„Já myslil, že jsem původ svého přání
A mladých snů svých nalez’ ideál;
A dívky půvabů to stkvělé plání
Mou ošálilo mysl nenadál,
Že srdce zápalu se darmo brání.
Já přiblížím se, slyším milé zvuky
Rtův jejích budící jen sladké muky;
Já vířil v tance přezáchvatném toku
Po jejím krásném, štíhlém, lehkém boku,
Já stkvělým půvabům se vroucně kořil
A v zdroje její krásy zplna znořil!