A dívka místo odpovědi klesla
Na prsa drahá svého milence,
A slzné zraky k němu nyvě vznesla
A náruživě v lící ruměnce,
Jež Vyšínskému v bledou tvář jak hesla
Všech vnitřních bojů zvolna vystoupily,
Se její žhoucí rtové potopili;
A vášnivě a v usedavém pláči
Se dívka u ouzkosti k němu tlačí
A jako v strachu možné ztráty jeho
Objímá v návalu jej srdce svého...