„„A matka vaše vždycky říkávala,
Bych nespustila nikdy oka s vás...““
„Prosím tě, Bětko!...“ „„A když umírala
A líbala ten hedbávný váš vlas,
Tu prosila mne, abych pěstovala
Vás jak své vlastní, ano vlastní dítě!
Což, mladý pane, což vy o tom víte!
A teď zas pryč a pryč a pryč jen chcete
A mne tu nechať! I ty milý světe!
Kam to zas půjdete?... A Václav s vámi!
To zas tu dlouho zůstaneme sami!““