Zas ve snách blouzním, jež jsem kdysi sníval,
Když líbalo mne štěstí mladosti;
Zas těká zrak můj, jak se jindy díval,
Po vašich temenech tam k výsosti!
Zas odpočívám, jak jsem odpočíval,
Na měkkém mechu lesů temnošumných
Pohlouben v myšlénkách tak milodumných,
Že bych si přál, tak sladko věčně sníti
A v sladkém snění tom i hned umříti
A vzletnouť ke společným milým druhům,
Unášen k nebeským těm dalným kruhům!