„Od toho času jenom upomínka
Na krásnou ženu v srdci utkvěla;
O ní však nikdy více ani zmínka,
Jakby snad smrť hrob nad ní rozstřela!
Památky žádné nemám – prajedinká
Je útěcha má, že jsem barev skladem
Ten její půvab zachyt’ se souladem,
Jímž jako královna se mocně stkvěla,
Ač že tak krásna, sama nevěděla,
Tím milostnější, milší, jako Lada,
Jak v nejkrásnějším zjevu Vesne mladá.