„Nuž poslyš mne! Byloť to letos v zimě,
Že zamířil jsem na vířící ples,
Kde střese každé se srdce se břímě
A radostí plá volně pestrá směs.
Tu rozkoši i já se podal přímě.
Však sotva tance rozproudí se reje,
Tu v besední síň cizí dáma spěje.
Ten její zjev v plen pojal moje zraky
A zdálo se mi, že mi anděl taký
Se neobjevil dosuď krasším čárem –
A prsa vzňala záhubným se žárem.