To poslala mu nazpět ještě v době,
Když vládla rozumem. Však bolesti,
Jež snášela, až klesla v hrůzné mdlobě,
A celé nevýslovné neštěstí,
Jež velikosť svou ukrývalo v sobě:
To vyzíralo z vráceného daru,
To neslo znaky duševního zmaru;
Neb verše písně byly rozmazány
A v slzách tisícerých ukoupány
A rozplynuty k nepřečtení byly,
Že k zoufalství svým vzhledem rozšílily...