„Oh! quel honneur!“ Tu rázem u extásí,
Však přece s důstojností přivítá
Domácí paní. Právě tu přichází
V hedbávném šatu jako ulitá,
A milý pejsek kýs ji doprovází.
„Et quel plaisir! toť vzáctní hosté, pane!
Jaké pak náhodě as nebem dané
Mám připočísti toto potěšení?“
„„Ba zásluha to pánova sic není!““
Odpoví Orlovský; náš rek se dvorně
Paničce ukloní, ba přepokorně.