Vždyť stála tam v té zahrádečce milé
Jak v drahém rámci krásný obrázek;
Ty tahy mluvné, čistě ušlechtilé,
Ten tichošeptný v každém článku vděk;
Ta postava a každé žilky čilé
Zahrání vtisklo se mu v paměť jeho,
Jsouc kouzlem přemítání přesladkého,
Jemužto rek náš propaď neobvyklou
To mocí, náhle v mrtvém srdci vzniklou;
Jehožto nemoh’ milostnému plání
Se více ubrániť v svém zadumání.