V neděli ráno všickni herci časně
Ku hlavní zkoušce přišli najednou.
Hrálť sice každý ústy velmi krásně,
Však mimiku měl za to šerednou,
A přec se dařilo jim dosti šťastně.
Studenti řvali; básník tady čuměl,
Jak naši herci, nebo nic neuměl;
Vyšínský paměť děravou měl taky
A Ludmilu tak přived’ u rozpaky,
Že musila býť její celá scena
As po třetí juž opět představena.