A že je líp přec, pro svou slávu bdíti,
A v noci hvězd kruh valný sledovať,
Než mnohý týden u hospodách dlíti
A sluchem řečem marným zevlovať,
Ba nectným činem moudrou hlavu krýti
Tož snad i „v chlastu, v hnusném karbanění“8):
To mravně zapěl kdosi ke strun znění,
Jenž novým věštím duchem nadšený
Vylíval v písně srdce plameny,
By ve žaludku nedostal snad záněť,
A proto každý musí se mu klaněť.