„„Co je ten člověk? Věru hříčkou bídnou
A malichernou slepé náhody,
Jež vede ho, kam zraky nedohlídnou,
Co pošetilce vlastní svobody!
Můž’ za to někdo snad, že mocí vlídnou
Se boháčem stal aneb pražebrákem?
Čím by byl boháč tížen bídy znakem?
Kam by as žebrák dospěl zrozen v štěstí?
Zda zločincem kdo, čili ne, to jesti
Jen smutný výsledeček vychování,
A náhoda pak miláčka vždy chrání.